Problémoví podřízení

S problémovými podřízenými není lehké pořízení. Jak se s potížisty vypořádat a co na ně platí?

Problémoví zaměstnanci se občas najdou všude. Není to s nimi lehké, ale kromě toho, že dokážou vysávat energii ze svého šéfa i kolegů, mohou se stát problémem při plnění pracovních povinností. Takový potížista může stát firmu nemalé peníze – klidně se totiž může stát, že kvůli jednomu člověku se opozdí nebo dokonce zhroutí celý pracovní plán. Jak s takovými lidmi naložit a nezbláznit se?

Znaky, podle nichž je odhalíte

Za problémového spolupracovníka obvykle označujeme člověka, který se v práci nepředře a jeho pracovní výkon tedy není nijak valný – už tohle je obrovský problém. Když už je totiž někdo za potížistu, jen těžko bude mít chuť a vůli sjednat nápravu. Problémoví zaměstnanci se také velmi těžko sžívají s kolektivem a jen velmi obtížně se s nimi spolupracuje, obvykle takový člověk nespolupracuje ani se svými kolegy v týmu, ani s nadřízenými.

Co se týče chyb, ty si tihle lidé obvykle zásadně nepřipouštějí a kritiku ze strany kolegů ani nadřízených neberou vážně. Za svoje chyby navíc viní spíše ostatní než sebe, nechtějí nic měnit a ani si přiznat.Řešení konfliktů a náprava chyb je pak výrazně těžší. Když už je někdo potížistou, jde obvykle i o negativního člověka, který všechno vidí černě, nemá v sobě žádné nadšení pro práci – a od toho se nakonec odvíjí i jeho výsledky.

Obvykle je takový člověk nejen negativní, ale i arogantní, nepřizpůsobivý – a o pracovní morálce toho příliš také neví. Dovednosti problémového člověka rozhodně neodpovídají tomu, jaké by měly být. Nejdůležitější ze všeho je komunikace. Jen díky komunikaci se dokážeme s druhým člověkem domluvit, řešíme tak konflikty a problémy, ať už se týkají čehokoliv. Právě komunikační schopnosti ale problémovému člověka na pracovišti scházejí nejvíce. Bavit se totiž s nikým příliš chtít nebude.

Kdo u vás pracuje?

Obecně rozlišujeme v podstatě jen čtyři typy zaměstnanců.

1. Pracovník, který všechno dobře ovládá, umí a chce pracovat efektivně. Ochotně plní úkoly, dobře se s ním pracuje i komunikuje – a nikdo ho nemusí vodit za ručičku.

2. Na druhé straně se ale můžeme setkat i s lidmi, kteří umí, ale příliš se jim nechce. To jsou obvykle lidé s dobrým vzděláním i inteligencí, nenahraditelní zaměstnanci, kterým se ale vždycky do práce úplně nechce. Nejčastěji tento typ lidí stačí dobře motivovat.

3. Často se také stává, že člověk opravdu moc chce, ale nemá dostatečné znalosti a dovednosti pro určitý druh práce. I když je pak takový zaměstnanec skutečně snaživý, není mu to nic platné.A pokud i nadřízený vidí, že nemá cenu jej učit něco, co mu zkrátka nejde, je lepší svěřit mu jen jednodušší úkoly.

4. Úplně nejhorší skupinou jsou zaměstnanci, kteří toho příliš neumí a stejně ani nechtějí. Tohle jsou toxické typy zaměstnanců, kterých je nejlepší se okamžitě zbavit.

Udělejte si pořádek!

Jak už bylo řečeno, základem všeho je komunikace. Ať už se setkáte jako nadřízení s jakýmkoliv typem zaměstnanců, nejdůležitější je komunikace a určitá zpětná vazba. I když budete mít na starosti problémového zaměstnance, zkuste s ním mluvit. Zkuste se mu vysvětlit, co by měl změnit a také nezapomeňte zmínit to, co se stane, pokud k žádné nápravě z jeho strany nedojde.

V případě, že se prohřešky značně kupí, mějte to všechno zaznamenané. Ukažte svému problémovému kolegovi co dělá špatně – může to být dobrý argument pro vyhazov, ale také podle toho může dojít k nápravě. To už však záleží spíše na samotném pracovníkovi než na vás.
Trpělivost dojde dříve, či později každému.Pozor na to, abyste jí ale neměli až příliš. Problémový zaměstnanec totiž může napáchat mnohdy hodně škody.